Kapitola IV: Duch a myšlenkový svět

4.1.

Duální vesmír

Nyní už víme, že prostředí, kde nejsou informace v naprosté harmonii (ve stavu 0), nazýváme duální vesmír (informace mají dualitu + a -). Duální vesmír je duchovní úrovní vesmíru, řečeno také astrální úrovní. Celkový stav vesmíru může být tedy pojmenován jako Duch s velkým D. 

Jde o svět informací na základě nabytých duchovních částic (+ a -, nesoucí frekvenci), které se formují do myšlenek. Duchovní úroveň lze tedy označit i za prostředí myšlenkové. Celou úroveň můžeme označit jako informační rozhraní, kde jednotlivé interakce informací + a – vytváří myšlenky. Teto prostor se stále chová dle základních principů (kapitola č. 1) a vytváří tak z jednoty neutrálních duchovních částic, dle jejich vibrací, celou škálu frekvencí. 

Myšlenky jsou proudy akcí a reakcí informací, v duchovním světě rozpohybované vůlí.

4.2.

Elektromagnetický duch

Duše (paprsek ze stavu centra O), jakmile se projeví v duálním vesmíru (+ a – nejsou v absolutní harmonii), začíná se zrcadlit v různých dimenzích (viz. kapitola 3.5. a 3.6.) a v těchto dimenzích na různých frekvenčních úrovních, dle toho, jak a kam paprsek směřuje. Můžeme tedy říci, že jakmile se duše dostane do stavu polarit, začne poslouchat různé stanice rádia, tedy frekvenční úrovně (viz. kapitola 3.5.). Na těchto úrovních se projeví elektromagnetické “informační” pole paprsku jako duch duše (kapitola 2.2). Duch je informační projev duše, který polarizuje disharmonie na všech úrovních frekvencí, kde se duše projevuje (kapitola 2.4). Stav + a – v projevu duše lze také označit fyzicky jako elektro(+)magnetický(-) proces. Elektromagnetický projev duše pojmenováváme tedy duchem, který činí informační akce a reakce informacemi nabytými částicemi (+ a -). Celý duální (duchovní) vesmír je založen na elektromagnetismu.

Duše se projevuje v duálním vesmíru dimenzí jako duch, informační (myšlenková) část duše. 

Duchovní svět = Myšlenkový informační svět

4.3.

Duch a vědomí

Mysl je procesem vyrovnávání elektromagnetického pole (ducha), která harmonizuje informační pole ducha na různých frekvenčních úrovních. Na různých patrech různých hustot vibrací základních duchovních částic (v dimenzích), duch čelí 7 vesmírným zákonitostem a operuje zde polarizací informací, tedy základních duchovních částeček nabytých + a -. Znamená to, že i mysl (proces vyrovnávání), se projevuje multidimenzionálně. Čím vyšší vibrace “vyšší stanice rádia”, tím je duch méně hmotný (částice vibrují vyšší rychlostí) a funguje více ve vztahu k vědomí jako součást celku. Čím nižší patro, tím je duch od vědomí zdánlivě více oddělen a omezen, jelikož celkové informační rozhraní má nižší vibraci, větší polarity, které musí duch držet v harmonii. 

Připomeňme si, že světlo je informace. Světlo je inteligence a nejvyšší energie. Světlo je v myšlenkovém světě láska/dobro.

4.4.

Vůle a hladiny ducha

Základní silou ducha je jeho vůle, která plyne z neutrálního vědomí “duše”. Myšlenky (procesy informací) tedy projevuje duch vůlí z vědomí. Respektive by se dalo říci, že duše vůlí projevuje myšlenky skrze ducha, dle jeho elektromagnetické podstaty, tedy interakce informací (dle zkušenostní/vibrační úrovně ducha).

Duch se dle své frekvence zrcadlí na různých úrovních realit, kupříkladu jako člověk ve Světě. Tam kde se duše (paprsek) frekvenčně nachází v astrálním světě (jakou má duch frekvenci), ovlivňuje otevřenost ku vědomí na různých patrech frekvencí, jelikož duch duše se potýká s takovými polaritami, na jakou frekvenci je naladěn. To má vliv na zrcadlení myšlenek ducha, potažmo mysli člověka.

Ačkoli zrcadlení “vnějšího” Světa je pro člověka stejné, zrcadlení myšlenek jeho mysli, tedy zrcadlení astrální podstaty jeho úrovně ducha, může být u každého člověka rozdílné dle napojení na různé úrovně svého ducha a jeho stav harmonie (polarizace). Pokud je člověk napojen na myšlenkovou hladinu ducha duše projevujícího se na vyšších frekvencích, tak i člověk má více láskyplné myšlenky. Pokud je člověk naladěn na myšlenkovou hladinu ducha projevujícího se na nižších frekvencích, čelí větším disharmoniím v mysli i ve “vnějším světě”, což ovšem může být dáno i prostředím, ve kterém se duch duše na dané úrovni frekvencí nachází.

Vědomí člověka však zůstává vždy stavem 0, stavem bez myšlenek, od kterého se nelze nijak odpojit. 

 

4.5.

Úrovně duhy

Nyní se vrátíme k frekvencím. Bylo řečeno, že informace nabývá určité frekvence dle vzdálenosti od stavu 0. Čím více jsou částečky/informace v souladu a v harmonii, tím vyšší mají frekvenci a jsou blíže ke stavu 0. Čím dále jsou od stavu 0, tím mají i svou druhou polaritu vzdálenou na vertikální ose a mají tudíž nižší frekvence (kapitola 1.3.).

Vesmír tak disponuje vyššími nebo nižšími frekvenčními úrovněmi, které vytvářejí frekvenční patra vesmíru. Můžeme si to například představit jako stanice rádia nebo mnoho pater v jednom velikém baráku “duálního duchovního vermíru”. Nižší patra mají nižší frekvenci a vyšší patra mají vyšší frekvenci. Vše ale vychází ze stavu 0, jen základní duchovní částečky v různých patrech více či méně polarizovány. Dobereme se tak myšlenky, že nižší patra jsou více husté a tmavé, zatímco vyšší patra v baráku jsou více jemné a světelné. Tento stav si lze také představit díky tónům na hudební stupnici na piánu. Nižší tóny mají nižší frekvenci a vyšší tóny vyšší frekvenci. S ohledem na vnímání informací našimi smysly, je vhodný příklad i různých typů záření (Alfa, Beta, Gama, atd.). 

Je důležité si uvědomit, že vždy všechna patra, všechny stanice rádia, všechny tóny na piánu, existují v jednu a tu samou chvíli a vychází ze stavu 0. Pokud bychom se na tento fakt podívali v celku astrálního vesmíru, mohli bychom to vnímat jako zrnění mnoha zrníček základních částic, obdobně jako zrnění v televizi. To znamená jako mnoho miniaturních bodů nesoucí informaci různého stupně šedi (na různých úrovních nabývajících barev) až po nejvyšší světlo. Takovéto částice se neustále pohybují a vzájemně se ovlivňují. 

 

4.6.

Jsoucno a realita

Z pohledu jsoucna vše co existuje “je”. Mimo to už nic dalšího neexistuje.

Je jen jedna existence “realita”, jeden Duch (informační prostředí) a jedno vědomí (stav 0 bez informací). Jelikož však existují dimenze, existují také mnohá zrcadlení té samé reality multivesmíru (multi = mnoho dimenzí a mnoho zrcadlení).

Stav 0 můžeme označit jako vědomí (vědomí existence).

Informace polarizované, které mají rozdílnou frekvenci, se zrcadlí v dimenzích podle 7 vesmírných zákonů (viz. kapitola I). Zrcadlení také můžeme označit jako holografický jev. Duch duše se tedy projevuje ve více dimenzích a dalo by se říci i ve více realitách, ačkoli vždy jde o součást “jediné reality”, vždy jde o součást existence. Z pohledu mysli tak duch může být součástí mnoha různých světů, časů a prostorů zároveň.

Jde o informační proudy polaritních duchovních částic nesoucí informace a vzájemné ovlivňování těchto informací na úrovních realit. Duchovní částice nesou informaci dle své frekvence. V holografickém zrcadlení na úrovni myšlenky, nesou vždy svou energetickou stopu. Bez tohoto by se stav 0 (vědomí) nemohl nijak manifestovat a rozvíjet. Byl by pouze stav bez děje.

Kdo si toto uvědomí, může duální vesmír (dualita=polarita) označit jako proces myšlenek, interakci informací, která se ovšem vždy řídí dle 7 základních zákonů vesmíru (viz. kapitola I). Základním hybatelem myšlenky je vždy vůle, která vychází ze stavu 0, v myšlenkovém pojetí ducha, z vědomí. Hybatelem je pak sám duch duše.

 

 

4.7.

Zrcadlení

Myšlenky se zrcadlí ve strukturách, dle zákonitostí jednotlivých pater vesmíru, tedy informace vždy zrcadlí v určité myšlenkové struktuře. Toto zrcadlení má vždy určitá pravidla skrytá ve formě, kterou můžeme popsat také jako více pevnou či méně pevnou dle vibrací základních duchovních částic (na vyšších úrovních více energie na nižších úrovních méně energie v holografické informační úrovni). Ať už jde o jakoukoli strukturu a formu základních částic, stále jde ale o informačně duchovní částice nabité různou polaritou, fungující na základě frekvence a singularity informačních proudů/myšlenek. 

Podle toho, v jakém frekvenčním patře se v baráku nacházíme, nebo řekněme, jakou máme naladěnou stanici na rádiu, se reality zrcadlí různě. Jde o holografické reality, které ovšem nejsou pouze smyšlené. Akce a reakce nefungují “náhodně”. Děje, “scénáře”, nejsou ovlivňovány “jen tak”. Singularita akcí a reakcí jde mimo holografickou realitu, jelikož celkový pohled je ovlivněn všemi informacemi v informační rovině astrálního vesmíru. Jednoduše lze říci, že pokud něco ovlivňuje na jedné straně zrcadla, ovlivňuje stejně i druhou stranu zrcadla (a obráceně), bez ohledu na to, že polaritní částice (elektromagnetický jev) zde nabývá jiných zákonitostí (fyzika, chemie, biologie), podob (smyslové zabarvení) a dějů (vnitřní/vnější). Plus a mínus základních duchovních částic se nemění, mění se pouze projev (projev na různých stranách zrcadla).
 

Jako zrcadlení berme zrcadlení v našem myšlenkovém světě, kde je zrcadlen prostor vesmíru, hvězd, planet a čas Země, fyzikální zákony, chemické zákony, biologické procesy i dějové procesy, včetně zjevných náhodností atd. Zrcadlení dimenze “Světa”, tak jak ho známe se ovšem dále promítá v různých úrovní vibrací, z nichž některé dokážeme vnímat vizuálně, některé vnímáme už jen jako energie a ty další už jen pomocí mysli a některé pomocí bezmyšlenkového stavu vnímání.

Jsme zúžením našeho ducha (našeho já) v zrcadlení Světa.

 

Print Friendly, PDF & Email