Kapitola IX: Svět

9.1.

Zrcadlo světa

Žijeme ve světě hmotném, ve světě forem, pravidel a struktur. Vše co vnímáme jako fyzický svět je odrazem víceúrovňovým, tedy odrazem astrálním, informačním a vnímaným (realita). Tak jak je v zrcadle běžné, vše co odráží “náš” vnější fyzický svět, se stejně odráží ve světě astrálním, tedy ve světě myšlenkovém/duchovním (zrcadlení je stejným odrazem s možností jiné podoby struktur a forem). Svět vnímáme myšlenkově, přijímanými informacemi ze smyslů, který je již součástí procesu naší mysli. Tedy můžeme mluvit o světě informačním, který k nám přichází skrze smysly z “vnějšku”. Svět je i naše mysl, vše, co se jí týká a vše co probíhá, ať již vnímáme plnohodnotně nebo pouze nezaujatě. Světem můžeme nazvat informační pole vnímané jako realitu a jako myšlenkovou celkovou část. 

Zrcadlení: Zrcadlo světa astrálního (interakce zrnění základních duchovních částic nabytých polaritou a neutrálních) je zrcadlem vždy vycházejícím ze základních principů (kapitola I). Astrální prostor může být zrcadlen mnoha způsoby v mnoha formách a projevech. Vždy jde o zrcadlení projevu astrální interakce, tedy projevu polarit a harmonizace (+ a – ku 0) k neutrálnímu stavu. Šumění je neustálý proces. Pro harmonizaci na všech úrovních vibračních, kde se může duše projevovat, duch operuje v informační rovině (tedy zrcadlením informací, které se chovají dle základních principů: kapitola I). 

Tak jako se vždy v zrcadle děje na obou stranách zrcadla to samé, tak i v zrcadlení duchovním nelze měnit singularitu, rytmus a další základní principy. Dokonce vytvořené myšlenky, představy i vizualizace, tedy také struktury informačně nabytých základních duchovních částic se v zrcadle odráží, avšak může se měnit jejich informační “zabarvení” vůlí, stejně tak, jako měníme myšlenku (ovšem i to je odrazem změny v astrálním prostoru). Tedy jakýkoli sen není nikdy jen tak vymyšlen, ale je odrazem na úrovni duchovní, astrální. To se děje souběžně se změnou ve světě myšlenkovém/duchovním i realitním (prožívaném mentální úrovní v projevech). 

Biologie, fyziologie, chemické procesy i fyzické procesy jsou v souladu s informačním zrcadlením dané úrovně vesmíru, se zrcadlením struktur, forem a projevů na základě zrcadlení astrálního základních duchovních částic a základních principů (kapitola I), elektromagnetických pravidel (na základě základních principů, viz. kapitola č. II a projevu frekvence 0, kapitola č. III).

Když se nám v noci zdá sen, mění se vstupní data a my prožíváme realitu snu, který taktéž vnímáme smysly, ovšem smysly ve snu. 

Po probuzení do světa Země, prožíváme realitu smysly ve Světě. Velkou změnou po probuzení je vnímání reality citově i emočně. Mění se síla prožívání i síla prožitku (stále jde o ovlivnění vůlí toho, co se děje). Ovšem z pohledu astrálního není velkou změnou prožitek snu a prožitek “mimo sen”. 

Sen ovšem není v celkovém rytmu singularity, nijak nesmyšlený, nijak neovlivněný. Sen v projevu duševním, tedy v zrcadlením stavu duše a projevu duše na úrovni duchovní až k tvoření si vlastních reality a singularity (děje se co si přitahujeme). 

9.2.

Šumění forem a struktur

Svět, který vnímáme smysly, tedy zrcadlení Země je zrcadlením astrálního prostoru, tedy informačním zrcadlením základních duchovních částic a jejich zrnění (procesů). I zde se samozřejmě astrální prostor projevuje v dimenzích, které jsou v zrcadlení, z pohledu vnímání člověka, projeveny “náladami a změnou”, ve strukturách myšlenkových informačních labyrintů, tedy myšlenkových cest, zrcadlící astrálního šumění (interakci různě polaritních základních duchovních částic). To probíhá bez ohledu na prostor a čas, který je zrcadlem procesu akcí a reakcí informací nabytými základními duchovními částicemi. 

Struktury a formy se projevují na základě astrálního šumění/zrnění základních duchovních částic. Projevy zrcadlení se projevují stejně jako sen, jako snová přijímaná realita. Struktury jemnější s většími frekvencemi se v astrálním zrcadlení, vytvořených prostorách a vyšších úrovních již neprojevují zásadně realitami a tvořenými světy, ale multidimenzionálně étericky, tedy energeticky v souladu a v jasném projevu s astrální úrovní. Čím více jsou reality více disharmonické (s větším čelením polarit), úrovně získávají projevy ve světech, tedy v realitách (obdobné snu), které mají jasně dané struktury a formy, taktéž zrcadlící astrální zrnění (které je neustálé a vždy měnící se, každé teď). Některé reality mohou být více měnné a myšlenkové a jiné více pevné, neměnné a více spjaté se strukturami forem, a tak projev změny prochází především myšlenkovou strukturou prožívání, než změnou v zrcadlení reality. To je případ světa Země, kdy nastavené struktury jdou naproti změnám prožívání (v pohledu člověka změnám v mysli) a pevnou strukturou ve formě vnější (zrcadlení smyslů a dějů vnější). Ovšem bez rozdělení vnější/vnitřní (informační pole), jde o odraz opět astrálního zrnění, které je součástí (z pohledu duševního), celkového děje (astrálního zrnění elektromagnetického pole ducha duše), na všech úrovních, kde se duše projevuje. 

Jelikož projev mentální úrovně se zde projevuje v určité frekvenci a to včetně projevu duchovních úrovní dané frekvence země i okolního vesmíru, je zdejší zrcadlení země spjaté (nikoli na stálo) s určitou měnící se frekvencí (zrcadlení naladěno na určitou frekvence spjatou se zrcadlením dané úrovně vesmíru (viz. předchozí podkapitola 9.1.). Na této frekvenci funguje vnímání reality našich smyslů a to i těch jemnějších jako jasnozřivost aj., které někteří lidi nevnímají zcela. 

Berme veškerou přijímanou informaci, včetně všech informací přicházejících nám ze smyslů, jako součást myšlenkového procesu, myšlenkové mapy (mapy se svými cestami odbočkami a zkratkami). Myšlenkové mapy, kde i “vnější” informace jsou její součástí, stejně jako ve snu, kde vnímané okolí je stále myšlenkovým snem. Představme si, že změnou procesu v myšlenkové mapě, kde jsou všelijaké odbočky a křižovatky, je především náš vnitřní postoj, který je hlavní změnou přístupu k jakékoli situaci. Postoj vychází z přístupu ducha naší duše a ze struktury informačního uzlu, tedy dané součásti informačního uzlu (celkového informačního projevu ducha ve všech dimenzích, kde se duše projevuje, viz. kapitola 5.4.), v dané situaci zrcadlení. Postoj je záměrem vůlí manifestován a vychází z našeho vnitřního rozpoložení, tedy postoje, který je vzájemným odrazem astrálního prostředí našeho vlastního ducha duše. Z pohledu vnímání člověka ve světě, se pak lze otevřít stavu vnímání okolního světa i vnitřního světa jako informační mapy, ve které se jako duch duše pohybujeme v situaci projevu světa v odrazu astrálním. Lze se otevřít stavu, kdy svět se stává světem projevu mysli, mysl (které je svět součástí) je prostředí ducha duše ve sdíleném “myšlenkovém prostředí” a člověk je svobodnou součástí v duchovním světem svého ducha a především svého existenčního počátku, nikoli individuální jednotkou. 

Zrcadlení informační není nikdy náhodné a vždy je projevem souboru základních principů. Jakákoli prožívaná realita (včetně světa člověka a života na zemi) je projevem prožívání duše a tedy jakékoli “okolnosti”, zahrnující singularitu, kauzalitu a synchronicitu, v ději kontinuálním a souběžném z projevem změny astrálního šumění (interakce informací). Ačkoli tato změna nemusí být celkově vnímaná mentálně (což není ideální proces), je vnímaná celkovým duchem duše. Změna podléhá vůli a vůle vychází z neutrálního stavu duše, z centra O, ze stavu 0 , celku vědomí, který je všude přítomný. A tak nehledě na struktury, které realitu vytváří, je každé teď změny procesu, tedy i reality rozhodnutím duševním v projevu duchovním. 

Prožívaný děj (informační mapa rytmu duchovního) není daný v žádném teď, jelikož z procesu interakce informací (a to i v jakémkoli zrcadlení), lze kdykoli “vystoupit” a každé “teď” lze zvolit novou “cestu” informačního procesu, která přináší změnu duchu a tedy i mentální úrovni. Vystoupení je možné v nastolením nového výchozího bodu ze stavu absolutního klidu (bez interakce informací na všech myšlenkových úrovních mentální úrovně). Myšlenkové mapy a připravené struktury procesu mentální úrovně jsou tedy vždy měnné vůlí. Neexistuje žádný osud a cesta, která by nešla vůlí změnit.

I když svět země (zrcadlení) je projevem především astrální změny myšlenkové za zdánlivě oddělené neměnné změny “vnější”, i zde dochází k jakékoli změně při záměru vůlí. 

 

9.3.

Společné on-line prostředí Světa Země

V jakémkoli on-line prostředí jsou dané struktury a sítě, kde je i základní informační mřížka, základní rozhraní. Jako v každém prostředí, vytvořeném pro prožitek a lásku k životu, kde se může bytost zúčastnit děje, může se také kdykoli jakákoli bytost děje nezúčastnit a dokonce se kdykoli od on-line prostředí odpojit. 

Jednotlivé labyrinty prezentující danou frekvenci (vibraci základních duchovních částic) se střetávají na úrovni frekvenčním i informačním. Jednotlivé informační cesty v informačních mapách celkové mřížky multidimenzionální sledují interakci, tedy děje ve společném rytmu singularity, ovšem různými způsoby. Pohled na přijímanou situaci informační mapy je dán především přístupem k situaci. Přijímání děje je dané především přístupem ducha a projevem vůle. Kontinualita dějů ducha v dalších zrcadleních podléhá jeho situaci interakční vůči vůči prostředí v multidimenzionálním prostoru (prostoru šumění základních duchovních částic ve všech “stanicích rádia”, “patrech baráku Vesmíru”, kde se duše projevuje). Člověk může měnit cestu i když po ní jde tak, že teoreticky stejnou situaci prožije jinak změnou svého přístupu k situaci. K tomu pomáhá především naladění ducha na vyšší frekvenci (lepší nálada člověka) a především vědomé zapojení vůle do změny myšlenkové, která mění vše. Ačkoli si tak člověk může uvědomit, že jde po předem vyšlapaných cestách, které se labyrint od labyrintu mohou měnit, může kdykoli cestu změnit, žádnou cestou nejít nebo si sám předem cestu vyšlapat po svém. Kontinuita a singularita se mění při záměru vůlí. Z pohledu člověka by daná situace mohla vypadat jako prožívání jednoho samého děje s různými náhledy na situaci. Stabilitu celkové informační mřížky tedy zajišťuje celková interakce informací se změnou, která přichází manifestací vůle.  

Prostředí světa je prostředím, které je popsané v kapitole II a samozřejmě i v kapitole I. Šumění astrálního světa se promítá do děje v projevu/zrcadlení, které lidi vnímají jako “vnější” a do děje, který lidi vnímají jako “vnitřní” (veškeré vnitřní podněty mysli, které jsou ovšem sdílené v projevu všech myslí, avšak zdánlivě individuální). Projev šumění se ovšem zrcadlí na více úrovních frekvenčních a tedy se projevuje i v jiných zrcadleních a jeden myšlenkový uzel (duše se svým elektromagnetickým polem v astrálním světě) vnímá šumění svého labyrintu dle své situace (situace elektromagnetického pole, ducha), v jednotlivých frekvenčních úrovních, kde se duše projevuje. Zde duše svým projevem vůle ovlivňuje interakcí ducha projevy v zrcadlení. Člověk není výjimkou situace astrální, ačkoli v astrálním projevu je spící stav v nesouladu se svobodnou vůlí a svobodným neovlivňovaným projevem prožívání. Projev člověka duchovní, který není plně otevřen duševní a vědomé situaci v astrální rovině a svému projevu celkovému. není v souladu se základními principy lásky a existence. Změna situace v procesu, který nastal, je vždy každé teď měnné duševní podstatou a celkovou vůlí. 

Na duševní úrovni člověk a jeho projev duševní nemůže nebýt v “pořádku” a vždy je existenčně souladem s láskou existence. V podstatě existenční, je člověk Láskou existence.

Je mnoho duchovních bytostí, na mnoha úrovních reality labyrintu země, působící na celkovou informační mřížku, především skrze myšlenky, tedy multidimenzionální informační uzle mřížky, na základě různého zrcadlení v různých frekvencích astrálního zrnění a tak i člověk je projevem celkové vůle v takovém zrnění. 

On-line prostředí je prostředí myšlenkové, kde proces napojení je velmi obdobný telepatii. Odraz v myšlenkovém pojetí (celková informační mapa) je odrazem i v napojení na ducha. A tak éterické podstaty duchovní člověka jsou promítáním v odrazech zrcadlení myšlenkovém na mnoha úrovních reality v labyrintech. Proto je třeba dbát na správné udržování duševní podstaty do duchovního prostoru celkové bytosti po straně myšlenkové (i v mentálním projevu prožívaných realit) a duchovní éterické (elektromagnetické).

9.4.

Unity, vůle a láska

Vůle je sdílená paprsky duší (a to nejen lidí a zvířat) do duchovní informační mřížky fungující na základě základních vesmírných principů (kapitola č. I). A tak akce a reakce základních duchovních částic informační mřížky (projevující se v informačních labyrintech) jsou vyvažovány ku zvyšování vibrací, tedy harmonizací zrcadlení daného astrálního prostoru (který je ovšem součástí celého astrálního prostoru a jeho vlivu). Vůlí se děje vše, jelikož jde o základní kreativní proud, již od základního pohybu základních duchovních částic i jejich zrcadlení. Neutrální projev se tedy vlastně projevuje až v prostředí, kde se dějí akce a reakce. Vůle se děje díky lásce v myšlenkovém prostředí. Čím více lásky, tím více vůle. 

A tak zrcadlení prostoru Země jako ho známe je jako oboustranné zrcadlo s astrálním prostorem a jeho interakcí základních duchovních částic. Změna prochází interakcí informací z neutrálního projevu vůle (stavu 0). To co se děje na jedné straně zrcadla je stejné (jen vypadá jinak zrcadlením) jako na druhé straně zrcadla. Projevy duchovní jsou pak projevem energetickým, který taktéž odráží astrální situaci základních duchovních částic od “svobodné” vůle vědomí. 

 

 

Vůle je jen jedna. Vůle není svobodná ani nesvobodná. Vůle je však neutrální a akce a reakce činí duch. Vůle je projevem frekvence 0 v duchovním a myšlenkovém prostředí. Jde tedy o projev lásky.

9.5.

 Sám sebou, od sebe

Když se duch duše projeví v astrálním prostoru dané frekvence zrcadlení Země, dostává v astrálního prostoru do prostředí, který je zrcadleno v procesech akcí a reakcí, které se již dějí souběžně v singularitě a synchronicitě. A tak se “zaplétá” se již do běžícího procesu (na základě základních duchovních částic). Jeho elektromagnetické pole projeveno v elektromagnetickém poli astrálního prostoru procesu Země a duch začíná operovat k harmonizaci. 

Ovšem vše vnímané lidskou mentální úrovní je projevem od duše přes ducha a tak odrazy zrcadlící se ve světě jsou ideálně projevem od duše, od vůle, od lásky. Elektromagnetické projevy ducha jsou zrcadlem k odrazuj projevu celkového ducha. Projev individuální “spící” je problematický. A tak celkovou informační mřížku lze vnímat jako sdílenou mysl, kde projevy individuální “spící” část uzlu , který může zapříčiňovat prostředí, kde se nižší vibrace mohou krátkodobě dostávat do prostředí vyšších vibrací. To je v každém teď celkovým projevem vůle vyrovnáváno ku procesu, který se děje. 

V procesu člověka a jeho myšlenkových úrovní je důležité držet integritu, stabilitu, neovlivněnost, k singularitě projevu ducha a synchronicitě informačního duchovního/myšlenkového projevu v celém procesu, kde se duch nachází. Z astrálního pohledu jde především o projev od vůle , od lásky ku duchovnímu/myšlenkovému světu (obrázek kapitola 4.2.). Člověk by měl být v každém teď, v přítomnosti vždy sám sebou. 

Projev v celkových labyrintech (tedy projev ducha a jeho myšlenkových úrovní v prostředí infomační mřížky) je odrazem ideálním, pokud člověk právě postupuje tak, že je v každém momentu vždy sám sebou. Z pohledu ducha duše je mysl propojená s celkovou myslí prostoru astrálního (tedy i informační mřížky, nejen astrálního prostoru Země a zrcadlení dané frekvence). Samozřejmě celkový astrální prostor a tedy i všechny úrovně frekvencí (stanice rádia) mohou být zrcadleny v různých zrcadleních, které se projevují svými strukturami v informační mřížce (akcí a reakcí základních duchovních částic) a tak mentální úroveň je součástí nejen celkové informační mřížky daného zrcadlení, ale i informační mřížky daných frekvencích (multidimenzionalita), kde se manifestuje duševní paprsek ducha duše mentální úrovně. Pokud je člověk sám sebou, je sám sebou všude, bez ohledu na to, kde všude se jeho duch projevuje. Zrcadlo vždy funguje oboustranně a láska je všestranná. Není možné, aby se dělo v projevu člověka něco, co by nebylo odrazem projevu jeho ducha a aby se v projevu jeho ducha nedělo něco, co by se neodráželo v projevu člověka vnějším, vnitřním, myšlenkovém, v podnětech aj. Člověk, ať již nalezne svůj existenční počátek, nebo ho nezná, je vždy sám sebou a nelze, aby se z astrálního pohledu ztratil v projevech Vesmíru. 

Žádná základní duchovní částice nemůže vstoupit do vyšší frekvence, dokud jí sama nedisponuje. To platí pro off-line prostředí i on-line prostředí, pro prostředí s mřížkou informační i bez ní, pro prostředí se sítěmi a labyrinty i pro prostředí bez nich. Tak jsou udržovány patra vesmíru. 

Každý si přitahuje to co si přitahuje a odtahuje to, co si odtahuje. Čemu dává pozornost, tomu věnuje interakci. Projevy a okolí rezonuje ku bytosti, tak jako bytost rezonuje ku svému okolí. Spící lidé jsou problémem z toho pohledu, že nevnímají celou svou bytost (jsou projevem celé své bytosti, od počátku její existence). Tudíž nevnímají celkovou rezonanci, která se projevuje v jejich mysli. Tedy přehrání zrcadlení, aby bylo chápáno lidmi jako projev jejich mysli (aktátor a reaktátor, kapitola č. VII), není v souladu se základními principy a zákony lásky a existence, tak jak je chápe autor, zprostředkovatel příspěvku. 

9.6.

Harmonie země a její píseň

Země je také bytostí, tedy má svůj duševní paprsek, avšak její zrcadlení na frekvenci, kterou vnímají lidé v mentální úrovni je planetární a zcela propojené s celkovým vědomím. Myšlenkové/duchovní úrovně země nejsou odlišné od projevu duchovních úrovní vesmíru a jsou v souladu. Země a její myšlenkové úrovně udržují stabilitu s prostředím vesmíru i prostředím “na zemi”. Proces akcí a reakcí je tedy ovlivněn i bytostí země na dané úrovni reality. Země je jako harmonický projev vesmírného souladu, písně, která hraje vesmírem. Avšak není stabilizátorem, vůči kterému by měl někdo vyrovnávat své disharmonie. Není v souladu s harmonizací, pokud kdokoli vyrovnává svoje disharmonie vůči někomu bez jeho celkového souhlasu. Lidé však z pohledu astrálního nejsou na počátku akcí, který by tento problém způsoboval.  

Univers jako jednota, má svá patra dle dimenzí a Země se také projevuje multidimenzionálně. Země ovšem ve všech dimenzích drží dokonalou harmonii, tedy stabilitu a rovnováhu a tak je v absolutní jednotě od vědomí a jednoty přes svého ducha. Jde o projev přírody a přírodních procesů. Informační mřížka Země není ale projevena jen přes jednu frekvenci. Pokud se duch, který se projevuje i na úrovni reality Země pohybuje napříč frekvencemi, což se projevuje současně i u člověka jeho naladěním (odrazy zrcadla oboustranné), není to zapříčiněním situací země ale odrazy odrážející stav každého informačního uzlu v daném teď. A tak proces děje multidimenzionálně a úroveň reality země není v procesu výjimkou. Projev jednoty “Unity” však prochází celým procesem. 

Světlo je projevem lásky v zrcadlení i mimo něj. Základní energie je daná výší frekvencí v astrálním prostoru. Na jednotlivých úrovních reality ve stabilitě určitého astrálního prostoru se svou frekvencí a vibrací základních duchovních částic, se zrcadlí vnější realita země (úroveň reality, jelikož lze chápat jako stabilita určitého astrálního prostoru se svou frekvencí a vibrací základních duchovních částic). Život je projevem kreativity, tedy světla, tedy lásky. Vůle, pohání ducha a duch zachází s neutrálně přijatou energií. Vůle se rozpohybovává v duchovním Vesmíru, v duchovním/myšlenkovém světě. 

Země je tedy zrcadlením života, vytvořené úrovně reality, která je součástí astrálního prostoru, projevu kreativity, lásky. Země, daná úroveň reality je tvořena láskou všeho zúčastněného v dané úrovni reality a to i mimo to, co člověk může vnímat jako “vnější” pomocí smyslů. I to co lze vnímat takzvanými jemnohmotnými smysly (jasnozřivostí, jemnočichem aj.) je stále účastí úrovně reality a jejího zrcadlení, ale na vyšší frekvenci vnímání. 

9.7.

Rotace a cykly

Země je součástí celkového prostoru, který se projevuje svými rytmy a procesy. A tak lze i z pohledu člověka a jeho mentální úrovně vnímat procesy Země ve vesmíru, v galaxii, která se harmonizuje ku svému středu, Sluncím galaxie a jejich rotaci pravotočivé ku okolní vibraci prostředí galaxií, hvězd a planet a tedy ideální rotaci ku zvýšení frekvence v okolním prostředí. I tyto cykli jsou zrcadlením, který se děje na všech stranách zrcadla. 

Cykly a rotace dávají svůj projev v astrálním prostoru bez ohledu na čas a tak jaká informačně energetická stopa se stala v moment a prostředí rotace, v dalším cyklu rotace se daná stopa přepisuje novým stavem astrálního prostředí. Rotace a cykli jsou dané základní rotací základních duchovních částic, pravotočivé jsou kladné a levotočivé záporné. Harmonie, stav 0 se již netočí, nebo lze slovy také charakterizovat, jako absolutní točení. Stejně tak, jako se netočí střed galaxie. Stejně funguje rotace ducha duše ku duševnímu paprsku (jako galaxie, kde Slunce ducha duše tvoří harmonické informační částice napojené na vysokofrekvenční labyrinty a méně svítivé tělesa galaxie ducha duše tvoří informačně nabyté duchovní částice napojené na více šedé labyrinty). 

V projevu zrcadlení mysli (naší galaxie v projevu patrech vesmíru), můžeme naše myšlenkové Slunce a hvězdy přirovnat k tomu co milujeme a co nás uklidňuje a asteroidy to, co nás rozptyluje, nebo z čeho máme obavy. Při odblokování a vyrovnání ku ideálnímu prostředí a zvýšení frekvence daných části (dané části myšlenkové galaxie), se v mentální úrovni přestáváme dané věci obávat, opouštíme ji, a nevyvoláváme při vzpomínce nebo situaci proces akcí a reakcí, tedy věc rychle přejdeme. Z asteroidů se stávají měsíce a Slunce, rotace galaxie duše se zrychluje do větších a větších otáček ke stavu 0, v jednotlivých patrech se stabilizuje a funguje ideálně ku ideálnímu prostředí. Plus a mínus k vertikální ose jsou narovnané jako v ideálním stavu (off-line stavu duše v ideálním prostředí). Proces harmonizace funguje ideálně.

V rámci rotací a rytmů funguje i takzvaně známá karma ducha, která přepisuje energetické astrální stopy vůči rotaci předchozí, tedy minulé a současné rezonanci. Samozřejmě ideálně přepsat energetickou stopu lez při vyšší frekvenci ducha. 

Tak jako každá myšlenka, každý sen je variabilní a měnný vůlí toho, který myslí a sní, tak je svět, informační pole sněného měnné, ať již je zdánlivě “vnější” “svět” neměnný. Takovou neměnnost, ale i změnu vnitřního pole zajišťuje kombinace základních vesmírných principů (kapitola I), ze kterých se následně skládají formy, struktury , procesy v interakci základních duchovních částic. Oddělenost (vnějšího a myšlenkového, dějů jinde, myslí, struktur i procesů je zdánlivá a vše probíhá v jednom proudu, v jedné existenci, v procesu a změně.

Autorův poznatek: “Vše vnímané je součástí informačního pole, které je vaším. To znamená, že vše co vnímáte, například i smysly jako vnější informace, bez ohledu na to co to je, je vaším informační polem (osoby, předměty, příroda, “cizí myšlenky a projevy”, aj.) a nemá to s nikým jiným nic společného. Vše co se vás informačně dotkne, všude, kde se ocitnete, se stává součástí vašeho informačního pole. Při tomto uvědomění, se z vašeho světa, všeho a všech, kteří v něm jsou, stává vaše informační pole. V ten moment přebíráte sílu a moc nad tím, co vaše informační pole tvoří. Informační pole tvoří informace a počátek pak lze hledat v základu vaší existence. Tedy při odprostění se od všech informací smyslových “vnějších” i “vnitřních” (myšlenek, podnětů, nápadů, hlasů, představ, emocí, chtíče, prostě všeho), se odprostíte od myšlenkového světa, rytmu akcí a reakcí. Dojdete k vyššímu stavu. Zde dojdete k harmonickému stavu a můžete posléze hodnotit vše zpětně přes myšlenkovou informační úroveň. Vše ostatní při zpětné pohledu do informačního světa mysli, se stává pouze akcemi a reakcemi odrazů, kterým je Láska. 

Vědomí je Láskou.

  • Láska nemá protipól Láska je existencí v projevech.
  • V existenční rovině “já” není, je pouze existence a neexistence. Existence s kreativní silou a s možností destruktivního projevu ve výsledku neexistencí. 
  • V projevu mimo absolutní existenční počátek je láska projevena. V duchovním světě například jako základní duchovní částice, přejímající informační zrcadlení. 
  • Láska projevena v ději je jako jakákoli informace.
  • Vše co je myšlenkově vnímané včetně smyslových informací tvoří informační pole.
  • Existence “já”(já existuji) vnímá prvotně vůli a po té záměr.
Print Friendly, PDF & Email